Digitální fotografování
Digitální
fotografování není nic jiného, než
zachycení obrazu pomocí digitálního
fotoaparátu ve formě souboru číslicových
dat. Není tedy potřeba negativní film. Výsledný
soubor dat je pak možno zpracovávat na počítači,
zveřejňovat na internetu, zasílat elektronickou
poštou, archivovat na obvyklých nosičích
dat (disk, disketa, CD, atd.), tisknout na papír v připojené
tiskárně nebo z něj vyrobit klasickou fotografii ve
fotolabu.
Digitální fotoaparát se
přitom na první pohled nemusí vůbec lišit
od fotoaparátu na film. Rozdíl je ukryt v útrobách
přístroje. Obraz vytvořený objektivem tady
nedopadá na film, ale na elektronický snímač
(CCD,
CMOS),
který dokáže obraz rozložit na miliony
maličkých bodů a informace o jasu a barvě všech
těchto bodů uložit do své vnitřní
paměti, popřípadě na výměnnou
paměťovou
kartu.
Prostřednictvím výměnné paměťové
karty nebo přímým propojením fotoaparátu
s počítačem je pak možno obrázky přenést
do počítače, eventuelně rovnou vytisknout na
tiskárně
K čemu je to vůbec
dobré ?
Digitální
fotografie má oproti fotografii klasické řadu
nesporných výhod. U klasické fotografie se
exponováním jednoho políčka negativu stává
tato plocha filmu k dalšímu fotografování
již nepoužitelnou (pomineme-li záměrnou
vícenásobnou expozici), film je třeba posunout o
další políčko vpřed a nakonec vyměnit
za nový. Digitální fotoaparát však
ukládá exponované obrázky do elektronické
paměti, ze které je můžeme kdykoliv "vysypat"
do počítače či fotolabu a fotografovat do
uvolněného prostoru paměti znovu. V pamětech
dnešních fotoaparátů lze (podle nastaveného
rozlišení) uchovávat stovky až tisíce
snímků, aniž bychom byli nuceni stále běhat
k počítači. Navíc je možno si po každé
expozici okamžitě výsledný obrázek
prohlédnout na displeji fotoaparátu a pokud se nám
nelíbí, hned jej přímo z paměti
fotoaparátu také vymazat.
Digitální
fotoaparáty jsou oproti klasickým mechanicky
jednodušší. Odpadá totiž nutnost
motorového převíjení filmu a jeho zakládání
přes otevíratelnou zadní stěnu. To se
projevuje příznivým snížením
rozměrů, nehledě na nižší hmotnost
objektivu. Úhlopříčka snímače je
totiž menší než úhlopříčka
políčka kinofilmu, takže objektiv digitálního
fotoaparátu může mít k vykreslení
menší plochy kratší ohniskovou vzdálenost
a tím pádem při zachování stejné
světelnosti
i menší průměr optické soustavy. Menší
a lehčí mohou být tím pádem i motory
pro automatické zaostřování objektivu a
také pro změnu ohniskové vzdálenosti
transfokátoru
(Zoom). Digitální způsob snímání
obrazu dovoluje použít kromě optických
transfokátorů také transfokátory digitální,
které umožňují díky interpolaci
za cenu mírného snížení kvality
obrazu napodobit efekt prodloužení ohniskové
vzdálenosti transfokátorů
optických.
Nezanedbatelnou výhodou je i
fakt, že náklady na digitální fotografování
jsou takřka nulové. Pokud ovšem již vlastníte
digitální fotoaparát a počítač.
Stačí totiž jenom občas nabít
baterie.
Jak
je to s kvalitou výsledných fotografií
Udává
se, že políčko kinofilmu obsahuje kolem 5-6 milionů
efektivně využitelných obrazových bodů.
Obrazový snímač dnešních digitálních
fotoaparátů už této hodnoty dosáhl.
Zatímco možnosti zlepšování
rozlišení citlivé vrstvy negativního
filmu jsou již na hranici svých možností,
obrazové snímače digitálních
fotoaparátů prožívají bouřlivý
vývoj a další rychlé zvyšování
své rozlišovací schopnosti mají teprve
před sebou.
Fotoalbum ze skříně
vyhodit ?
Většina
lidí při posezení s přáteli ráda
sáhne do šuplíku či do skříně
a vytáhne na denní světlo album fotografií,
které pak za zvuků šustění papíru
putuje kolem stolu. Digitální fotografie samozřejmě
nic takového nevylučuje. Ve fotolabech dokážou
zhotovit za 7 Kč (srpen 2001) klasickou fotografii 10x15cm z
digitálního souboru běžně používaného
formátu
JPEG. Přitom stačí obrázky odeslat přímo
ze svého počítače do virtuální
sběrny na internetu a vybrat si místo, kde si hotové
fotografie vyzvednete a zaplatíte.
Kdo chce tuto možnost
využívat, měl by na ni ale rozhodně pamatovat
již při výběru digitálního
fotoaparátu. Proč? Při převodu digitálního
obrázku na klasickou fotku do alba totiž hrají
velmi důležitou roli rozměry digitálního
obrazu, pořízeného fotoaparátem.
P
rotože
osvitové jednotky fotolabů pracují s maximální
hustotou přibližně 300dpi (bodů na palec), což
představuje asi 118 bodů na centimetr, potřebují
na vytvoření maximálně kvalitní
fotografie o rozměrech např. 15x10cm obrázek o
rozměrech alespoň 1800x1200 bodů. Žádný
z obou rozměrů by neměl
být menší.
Toto je jednoznačné kritérium pro výběr
digitálního fotoaparátu pro člověka,
který bude chtít některé ze svých
zdařilých záběrů ukládat ve formě
maximálně kvalitních klasických fotografií
s rozměrem 15x10cm do zaprášeného fotoalba
na dno šatní skříně. Celkový
počet zobrazitelných bodů vybíraného
fotoaparátu tedy vychází asi 2.2 milionu, raději
však 2.5 milionu, protože poměr stran obrázku
z digitálního fotoaparátu je jiný než
poměr stran klasické fotografie. Pro rozměr 13x9cm
pak stačí poněkud mírnější
kritérium, tedy 1550x1100 a celkem asi 1.8 milionu bodů
(lépe 2 miliony).
Jaké
jsou nevýhody digitální fotografie
Citlivost
snímačů digitálních fotoaparátů
a klasických negativů je velmi podobná (ISO
100-400). Poněkud rozdílná je ale prozatím
expoziční
pružnost,
a to v neprospěch digitálních fotoaparátů.
Negativní film je schopen se vyrovnat s větším
rozdílem jasů a na rozdíl od elektronického
snímače tedy vykreslí správně i
poměrně velmi kontrastní obraz. Není tedy
tolik náchylný na podexpozici či přeexpozici.
U digitálního fotoaparátu je třeba způsobu
měření expozice
věnovat větší pozornost, zejména u
velmi kontrastních záběrů. I tady se ale už
objevilo určité řešení, a to nastavení
sklonu senzitometrické
charakteristiky.
Stejně
jako klasické fotoaparáty potřebují i
fotoaparáty digitální svůj zdroj energie,
tedy baterii. Odběr
proudu
z baterie je však u digitálních fotoaparátů
zatím podstatně větší, obzvláště
když si fotograf exponované snímky často
prohlíží. Na vině je především
barevný displej, jehož příkon je poměrně
velký. Z těchto důvodů se v digitálních
fotoaparátech používají nabíjecí
akumulátory (NiMH, Li-Ion) velkých kapacit
a náruživý digitální fotograf nikdy
nevychází bez nabité záložní
baterie v kapse.
V neposlední řadě je
třeba také počítat s tím, že
nákup digitálního fotoaparátu je přece
jen dražší záležitost, než v
případě fotoaparátu klasického. Tedy
alespoň zatím.
Třešnička
na dortu
A na
závěr jedna unikátní možnost digitální
fotografie. Digitální fotoaparát (např.
Olympus E-100 RS) umožňuje při zamíření
na fotografovaný objekt a lehkém namáčknutí
spouště průběžně ukládat a
mazat ve vyrovnávací paměti snímané
obrázky rychle za sebou a teprve po úplném
stisknutí spouště definitivně uložit
několik obrázků, sejmutých těsně
před stiskem spouště, jeden v okamžiku stisku
spouště a několik dalších ještě
po stisknutí spouště. Pak už stačí
z této rychlé sekvence jenom vybrat ten pravý.
Tak na tohle je klasická fotografická technika prostě
krátká
Klasická nebo
digitální ?
Spor
o to, zda digitální fotografická technika zcela
vytlačí klasické fotochemické postupy,
vyřeší jistě sama postupná
digitalizace veškeré lidské činnosti v
novém tisíciletí, a to jednoznačně ve
prospěch digitálního zpracování
obrazu. Některé speciální obory, které
vyžadují extrémní rozlišení,
budou pravděpodobně po jistou dobu ještě
využívat fotochemické zpracování
velkoplošných negativů. V drtivé většině
běžných lidských činností však
bude v brzké době fotoaparát s kinofilmem stejnou
kuriozitou, jakou je dnes vzducholoď nebo parní
lokomotiva.
Tags: digitální fotografování, zda digitální, digitální, fotografování, jiného, zachycení