VÁŽENÉ DÁMY VÁŽENÍ PÁNOVÉ MILÍ HOSTÉ DOVOLTE MI ABYCH






To není pouze převrat administrativní, to je převrat mravní, mění povahu a názory lidí

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté.


Dovolte mi, abych Vás rovněž já pozdravil na této konferenci. Jsem velmi rád, že mezi námi mohu přivítat a srdečně pozdravit vzácné a milé hosty - členy rodiny Jana Antonína Bati, kteří přicestovali z Brazílie


Chtěl bych poděkovat městu Zlín za to, že uspořádalo toto veřejné fórum, které – věřím – přispěje k objektivní interpretaci baťovského odkazu a především k morální rehabilitaci jména Jana Antonína Bati. Je to důležité nejen pro město Zlín a pro tento region, nýbrž také z hlediska pravdivého a seriózního výkladu československých dějin. Jako představitel regionální samosprávy cítím silnou potřebu sdělit své postoje a názory na tuto otázku. Proto velmi děkuji za prostor, který mi zde je poskytnut.

Považuji za mravní povinnost nás – současných politických představitelů regionu, který defakto vznikl díky fenomenálnímu odkazu Baťů, apelovat na splacení smutného a neomluvitelného dluhu, jímž je český národ a vláda dosud zavázána Janu Baťovi a jeho rodině. Věc je o to tristnější, že již osmnáct let žijeme v demokratických poměrech a teprve nyní zřetelněji sílí v české veřejnosti snahy rehabilitovat Jana Antonína Baťu a odmítnout jeho nespravedlivé odsouzení Národním soudem v roce 1947. Je smutnou skutečností, že k napravení křivdy vůči Janu Antonínu Baťovi zůstávaly české justiční orgány a také politické reprezentace až dosud, a to i pádu komunistického režimu, laxní a nedostatečně důrazné. Pro čisté svědomí každého Čecha - a chcete-li Moravana spjatého s historií tohoto regionu - je nutné, aby Jan Antonín Baťa byl očištěn a rehabilitován – i když takto opožděně. Českému národu masírovanému téměř půlstoletí komunistickou propagandou se vryl zkreslený a pokřivený obraz Jana Antonína Bati coby zrádce a kolaboranta anebo jakési podivné postavy, opředené nejrůznějšími dohady a interpretacemi, přičemž se jednalo o velkého muže s velkým srdcem a také velkého československého vlastence.

Mohu z tohoto místa znovu opakovat svůj názor vyřčený již mnohokrát, že vztah české společnosti k Janu Antonínu Baťovi je neuralgickým bodem naší novodobé historie a naší povinností je napravit toto selhání.

Není přece možné trvale pokračovat v dnešní praxi, kdy z jedné strany uznáváme a máme úctu k mimořádnému dílu, které po sobě Jan zanechal, a dokonce učíme ve školách baťovskou soustavu řízení, kterou také on představuje, a na druhé straně jej máme zarámovaného v hávu pravomocného rozsudku spíše jako „škůdce národa“.


Zlínský kraj se v této věci chce a bude aktivně angažovat. Společně s městem Zlín a s Nadací Tomáše Bati jsme v dubnu 2006 oficiálně vyjádřili veřejný a institucionální zájem soudně očistit jméno Jana Antonína Bati a dosáhnout spravedlnosti v jeho případu. Podpisem deklarace jsme stvrdili přesvědčení, že odsouzení Jana Antonína Bati bylo účelové. Chtěli jsme tím upozornit na závažné skutečnosti, k nimž v pohnuté poválečné době v procesu s J. A. Baťou došlo.

Za pozitivní signál, že se nám všem v tomto společném úsilí daří alespoň pohnout stojatými vodami, můžeme považovat nyní již veřejně známý fakt, že Městské státní zastupitelství v Praze letos v dubnu poslalo soudu návrh na obnovu řízení o rehabilitaci Jana Antonína Bati.

Věřme tedy, že konečně svítá naděje a že spravedlnosti bude v tomto vykonstruovaném a zmanipulovaném případu v historii české poválečné justice učiněno zadost.



Na tomto fóru vystoupí jistě řada řečníků, kteří se mohou kompetentně vyjádřit k osobnosti Jana Antonína: k jeho psychologickému profilu, k jeho způsobu řízení firmy, k jeho projektům, myšlenkám a vizím a věřím, že to budou vystoupení velmi cenná a přínosná.


Dovolím si k této tématice říci několik postřehů:

Zvláště ve zlínském regionu existuje poměrně silná tendence pokoušet se srovnávat Tomáše Baťu – zakladatele a Jana Antonína Baťu – pokračovatele. Svým způsobem je to logické – vzhledem k tomu, že právě tato dvě jména jsou bezprostředně spjata s dějinami továrny i města Zlína.

V této souvislosti je možné zaznamenat různorodé názory a postoje: jednat takové, které jsou podložené historicky doložitelnými fakty, ale troufám si říci, že slýcháváme i dohady, vycházející mnohdy jen z nejrůznějších pocitů, zájmů či motivů.


Obávám se však, že toto východisko je poněkud falešné. Nelze srovnávat dvě odlišně disponované osobnosti, z nichž navíc každá působila v trochu jiných podmínkách.

Nikdo dnes již nepochybuje o tom, že zakladatel firmy Tomáš byl mimořádným, v českém prostředí naprosto výjimečným „vůdcem – chcete-li lídrem - velkého formátu“, jehož vlastnosti a schopnosti vytvořily originál s puncem nenapodobitelnosti a neopakovatelnosti.

Role Jana Antonína, který se po Tomášově tragické smrti v roce 1932 ujal řízení podniku, byla jiná: měl převzít slibně započaté dílo vysoké hodnoty a pokračovat v něm. Je naprosto zřejmé, že tomuto poslání nezůstal nic dlužen. Naopak. Díky osvědčenému týmu, do něhož neodmyslitelně patřili další velcí Baťovi muži, jako byli především Dominik Čipera, Hugo Vavrečka a Josef Hlavnička, dokázal pokračovat v suverénním rozmachu firmy a přicházel s novými rozvojovými projekty ve městě, regionu, ale i Československé republice. V době vedení Jana Antonína Bati rovněž dynamicky pokračovala expanze do zahraničí. Baťovy závody se rozsahem podnikání i úspěchem na zahraničních trzích koncem třicátých let stávají jedním z nejvýraznějších hospodářských subjektů tehdejší Evropy. Dnes bychom řekli, že podnik v té době obstál v globální světové ekonomice, protože dosahoval jednoho vítězství za druhým.

Jan Antonín Baťa se však neorientuje jen na obchod. V době jeho šéfování se realizují zajímavé projekty v oblasti dopravní infrastruktury a pozoruhodné architektonické počiny – za všechny jmenujme alespoň Baťův mrakodrap – dnešní sídlo krajské samosprávy, tehdy druhou nejvyšší budovu v Evropě. Dochází k nebývalému rozmachu i v ostatních „nadstavbových“ částech života: velký boom nastává v oblasti tisku, reklamy, rozvoje filmu, ve Zlíně je založen Studijní ústav, Škola umění, jsou zde pořádány rozsáhlé přehlídky kvalitního avantgardního umění... To vše se děje za podmínek, kdy ve světě sílí hospodářská krize a atmosféra neklidu a nejistoty proniká i do baťovského Zlína

I z literárních prací Jana Antonína Bati lze jasně vyčíst, že se jednalo o člověka osobitých vizí a hlubokých myšlenek, které se rozhodně nezaobírají jen věcmi ryze praktickými či obchodními.


Pro příklad jsem si vybral následující myšlenkové úvahy.

V první z nich Jan komentuje podnikavost jedinců a roli všemocného státu:


Současný obchod a průmysl - ba celé hospodářství – trpí nedostatkem podnikatelů, to je lidí, schopných vynalézati práci přinejmenším pro sebe, ale hlavně pro druhé. Jak bezohledně se dožaduje dnešní hospodářský život podnikatelů vidíte z toho, že vládám všech kulturních států visí na krku miliony nezaměstnaných lidí a že ani nejzdatnější vlády těmto milionům nepracujících nedovedly opatřiti nic jiného, nežli skrovnou almužnu v nezaměstnanosti a v nejlepším případě přechodnou práci na veřejných investicích z přechodných výnosů, odňatých ve zvýšených daních občanům. 


Anebo jiná myšlenka z roku 1935, v níž Jan apeluje na vzdělanost a z toho vyplývající nutnost rozvíjet živnostenské podnikání:


            

Jsou lidé, kteří se domnívají, že řemesla a živnosti upadnou. Není to pravda!

Čím jsou lidé vzdělanější, tím jsou náročnější. A tím větší požadavky kladou na ty, kdo jim opatřují jejich životní potřeby.

Zde je zlaté dno moderních řemesel a živností. K tomuto zlatu však je třeba se namáhavě prokopat. V moderním řemesle se musí spojit věda, umění a rukodílná zručnost. Takové řemeslo si žádá člověka vysoce všestranného, jehož ruce jsou právě tak vycvičeny, jak vycvičená je jeho hlava.


Možná si pravdu, obsaženou v těchto slovech, budeme čím dál tím víc uvědomovat právě dnes, kdy přetechnizovaná průmyslová výroba vyvolává obavy z úpadku řemesel, utlumení podnikavosti a navíc i částečně oslabuje onu krásně definovanou fortelnost...


V této souvislosti mi dovolte ještě jednu poznámku. Hodně hovoříme o historii, která je naším základem. Oba Baťové byli ale lidmi vizí budoucnosti. Proto také my musíme využít tohoto historického poznání pro naši budoucnost. Musíme především nalézat nové vize a projekty, které dovolí náš tvůrčí potenciál uplatnit pro spolupráci v dnešním globalizovaném světě.

Jsem přesvědčen, že jak Tomáš, tak i Jan by takový přístup od nás očekávali.


A konečně zmíním ještě jeden úhel pohledu:

Jan Antonín Baťa byl podle všeho nejen člověkem pevně zakotveným v praktickém životě, což nejlépe dokazuje práce, která za ním stojí – jak zde v regionu, tak v pobočkách, které budoval ve světě. Z jeho myšlenek i z jeho osudu můžeme číst i velkou dávku idealismu, který jej stále nutil přemýšlet, jak svět učinit lepším.

V knize Za obchodem kolem světa z roku 1937 komentuje ušlechtilost srdce a kulturu ducha Japonců slovy, jež by se mohla stát i mottem naší snahy o očištění a rehabilitaci jména Jana Antonína Bati:


Ze zbožnosti Japonců je možno vzíti si příklad. Jejich kultura, jejich morálka pramení z jejich zbožnosti. Nechceme-li zahubiti naši kulturu, nýbrž chceme-li ji prohlubovati, podaří se nám to jenom tehdy, když přestaneme bagatelizovat svou vlastní víru a počneme z ní vycházeti.


Dovolte, abych tímto jasným apelem svůj příspěvek ukončil s přáním, aby se tato konference stala významným milníkem v úsilí o rehabilitaci tohoto výjimečného československého vlastence a přispěla v pravdivé sebereflexi k tomu, aby byl po šedesáti letech přiznán jeden z mnohých justičních omylů našich poválečných dějin, s nímž si současná demokratická společnost jaksi stále neví rady... Velmi bych si přál, abychom dále věci nebagatelizovali a našli konečně potřebnou odvahu i rozhodnost… Janu Antonínu Baťovy ji dlužíme.



Děkuji vám za pozornost.


Ve Zlíně 2. 5. 2007


Libor Lukáš

hejtman





Tags: abych vás, dovolte, abych, vážení, hosté, dovolte, abych, vážené, pánové