€KGB ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB (IMPERATIV BEFEHLSFORM) MŮŽEME V








Rozkazovací způsob

€kgb

Rozkazovací způsob


Rozkazovací způsob (imperativ, Befehlsform) můžeme v němčině utvořit od druhé osoby čísla jednotného a od všech osob čísla množného. Rozkazu třetí osoby množného čísla se používá pro rozkaz osobě či osobám, jimž vykáme.


Rozkazovací způsob, stejně jako v češtině, vyjadřuje výzvu, že má někdo něco udělat. Vyzvat k činnosti se dá rázně i méně rázně, pročež rozkazovací způsob nepoznáme podle toho, jestli věta končí vykřičníkem či nikoli. Rozkaz může (stejně jako v češtině) končit i obyčejnou tečkou.




ROZKAZ PRO 2. OSOBU JEDNOTNÉHO ČÍSLA


Tvorba rozkazu pro osobu TY je nejsložitější. Obecné pravidlo, které je pak trochu rozvedeno do podrobna, zní takto:


Naprosto vynecháme osobní zájmeno (stejně jako je tomu u druhé osoby množného čísla).


Vezmeme infinitiv slovesa a odstraníme infinitivní koncovku (-en nebo –n). Co nám zbude, nazveme rozkazovacím způsobem. V praxi tedy takto: schlafen (infinitiv) bez –en (infinitivní koncovka) rovná se schlaf (rozkaz). Např.:


Schlaf nicht im Bett, Peter! Nespi v posteli, Petře!

Geh heute nicht in die Bar! Nechoď dnes do baru!

Schreib mir einen Brief! Napiš mi dopis!


Je tu však několik výjimek:


  1. Když nám po odtržení infinitivní koncovky –en nebo ­–n zbude na konci písmeno d, t, tn, tm, chn, musíme k onomu zbytku přidat písmeno „e“:

- baden - en = bad + e = bade!

- reiten - en = reit + e = reite!

- atmen – en = atm + e = atme!

- rechnen – en = rechn + e = rechne!


  1. Slovesa, jejichž infinitiv končí na –ieren, -eln nebo -ern, přibírají v rozkazu též písmeno „e“, jako je tomu v 1. Příklad:

- studieren – en = studier + e = studiere!

- lächeln - n = lächel + e = lächle!


  1. Slovesa, která mění ve druhé a třetí osobě jednotného čísla kmenovou samohlásku „e“ na „i“ nebo „ie“, tuto změnu provádějí i v rozkazu. Nikdy se u těchto sloves nepřidává koncové éčko.

- nehmen - du nimmst --> rozkaz: nimm!

- lesen - du liest --> rozkaz: lies!

- geben - du gibst --> rozkaz: gib!

- essen - du isst --> rozkaz: iss!




Poznámka (pro větší komplikace): slovesa, která mění ve druhé a třetí osobě jednotného čísla kmenovou samohlásku „a“ na „ä“, tuto změnu v rozkazu neprovádějí. Říkáme proto:

- schlafen - du schläfst --> rozkaz: schlaf!

- fahren - du fährst --> rozkaz: fahr!




ROZKAZ PRO 1. OSOBU MNOŽNÉHO ČÍSLA


V této osobě vytvoříme rozkaz tak, že v „normálním“ oznamovacím způsobu (tj. wir gehen, wir sagen) prohodíme mezi sebou zájmeno wir a slovesný tvar. Tak vzniknou tvary rozkazu – viz příklady:

Gehen wir ins Theater! Pojďme do divadla!

Bleiben wir noch zu Hause. Zůstaňme ještě doma.

Nehmen wir es auch! Vezměme si to taky!


Existuje ještě jedna možnost vyjádření rozkazu pro skupinu, do níž sám mluvčí patří. Tento způsob známe z angličtiny, kde říkáme věci jako let´s go, tedy doslovně „nech(te) nás jít“. To je možné i v němčině, kde to vypadá následovně:

Lass uns gehen! Pojďme!




ROZKAZ PRO 2. OSOBU MNOŽNÉHO ČÍSLA


Pro druhou osobu množného čísla, tedy pro tykání více osobám, tvoříme velmi jednoduše – od oznamovacího způsobu této osoby (např. ihr sprecht, ihr geht) odstraníme osobní zájmeno „ihr“. Zbude nám jen slovesný tvar sprecht či geht, což jsou právě tvary rozkazu.


Geht in die Schule, Kinder! Běžte do školy, děti!

Sprecht nicht von mir, Schüler! Nemluvte o mně, žáci!

Seid zu Hause, meine Kinder! Buďte doma, má dítka!




ROZKAZ PRO 3. OSOBU MNOŽNÉHO ČÍSLA


Tvoříme jej zcela stejným způsobem, jako jsme tvořili rozkaz pro první osobu plurálu, tj. prohozením osobního zájmena (tentokrát Sie) a slovesného tvaru v oznamovacím způsobu. Z oznamovacích tvarů Sie lachen nebo Sie kaufen ein se nám tak stanou rozkazovací věty:


Lachen Sie nicht! Nesmějte se!

Kaufen Sie bei uns ein! Nakupujte u nás!

Lesen Sie das, bitte! Přečtěte si to, prosím.








DALŠÍ ZRADY


1. Poté, co zvládneme všechna pravidla a všechny popsané výjimky, musíme ještě pamatovat například na slovesa, která v infinitivu končí na –eln (sammeln, lächeln apod.). U těchto sloves jsou v rozkazu pro druhou osobu jednotného čísla možné dva tvary: sammle i sammele nebo lächle i lächele (je to podobné oznamovacímu způsobu, kde máme v prví osobě singuláru také na výběr – ich sammle nebo ich sammele).


U sloves, která v infinitivu končí na –ern ovšem ono éčko vypustit nesmíme (ani v první osobě jednotného čísla): speichere! ich speichere.



2. V rozkazovacím způsobu odlučujeme odlučitelné předpony. Rozkazovací způsob od slovesa enkaufen bude tedy vypadat takto:

kaufe ein!

kaufen wir ein!

kauft ein!

kaufen Sie ein!


3. Zvratná slovesa u sebe nechávají zvratné zájmeno i v rozkazovacím způsobu. Například u slovesa sich waschen to vypadá takto:

wasch dich!

waschen wir uns!

wascht euch!

waschen Sie Sich!

Podobně to samozřejmě funguje i u ostatních zvratných sloves.






JINÁ VYJÁDŘENÍ ROZKAZU


Stejně jako v češtině můžeme i v němčině vyjádřit rozkaz jinak než rozkazovacím způsobem.

Použijeme-li otázku s použitím modálního slovesa können, bude to znít mile a přívětivě, obzvláště přidáme-li slůvko bitte:

Kannst du bitte das Fenster öffnen? (= Můžeš prosím otevřít to okno?)

Popřípadě ještě slušněji s konjunktivem modálního slovesa:

Könntest du bitte das Fenster öffnen? (= Mohl bys prosím otevřít to okno?)


Naopak, chceme-li vyjádřit větší naléhavost, ba hněv, nabízí se možnost použít infinitiv:

Das Fenster öffnen! (= Otevřít to okno!)


Jistou povýšenost v sobě skrývá použití budoucího času:

Du wirst das so machen! (= Uděláš to takhle!)


Podobné je to u neosobního trpného rodu:

Hier wird es geschlafen! (= Tady se spí!)


V návodech se často setkáváme s použitím tzv. konjunktivu I, tj konjunktivu přítomného času:

Man nehme eine Tablette jede zwei Stunden. (Užívejte jednu tabletu každé dvě hodiny.)





SLOVESA, JIMIŽ SE NEDÁ ROZKÁZATI


Některá slovesa prostě nemůžeme použít v rozkazovacím způsobu. To proto, že vyjadřují činnost, jejíž konání prostě nemůžeme nikomu nařídit. Příkladem mohou být slovesa regnen (pršet), scheinen (zdát se) apod.


Velkou skupinu tvoří třeba modální slovesa. Není lze nikomu rozkázat, aby něco musel, mohl či směl. Pozor na to, že sloveso wissen nepatří oficiálně k modálním slovesům, tudíž rozkaz má, a to nepravidelný: wisse! (věz!), wisst! (vězte), wissen wir/Sie! (vězme/vězte!).

4






Tags: rozkazovací způsob, předpony. rozkazovací, způsob, rozkazovací, můžeme, befehlsform), (imperativ