BITVA U ARRASU ZÁKLAD ČESKOSLOVENSKÉ ROTY VE FRANCII TVOŘILI

Bitva u Arrasu

Základ československé roty ve Francii tvořili prakticky výhradně sokolové. Nejen že se mezi sebou navzájem oslovovali bratře, ale zdravili se sokolským pozdravem nazdar. Podle toho také dostala jednotka název rota Nazdar. Na podzim 12. října 1914 byl ukončen výcvik a složena slavnostní přísaha. Rota obdržela od bayonnských dam praporec se stříbrným lvem na červeném poli.

Když rota Nazdar dorazila o pár dní později do Champagne, byla fronta již stabilizovaná. Vojáci prožívali v blízkosti Remeše na relativně klidném úseku fronty do konce dubna roku 1915 běžný zákopový život.

Dne 26. dubna 1915 dostala Marocká divize rozkaz přesunout se do oblasti Artoiss v severní Francii. Pod vedením generála Foche se zde připravovala rozsáhlá ofenziva. Cizinecký pluk společně s dalšími jednotkami divize byl vybrán jako úderný hrot.

Rota Nazdar byla na čele útoku Cizineckého pluku. I za cenu velkých ztrát dobyla postupně tři linie nepřátelských okopů, které stály v této oblasti bez jakékoliv změny pozic již měsíce. V půl dvanácté splnila rota svůj úkol a společně s dalšími jednotkami praporu obsadila strategickou kótu 140.

Ztráty roty Nazdar byly ale veliké. Z boje bylo vyřazeno všech osmnáct důstojníků praporu. Jen Cizinecký pluk měl 1889 padlých a raněných. Rota Nazdar přestala jako celek existovat. Čtyřicet dva mužů padlo, více než sto jich bylo zraněno. Většinou vážně, takže se k pluku již nevrátili. K cizinecké legii se sice v následujících měsících hlásili další naši dobrovolníci, československou jednotku se však již obnovit nepodařilo. Na vznik skutečně národní jednotky ve Francii, 21. čs. pěšího pluku, jsme si museli počkat více než dva a půl roku.

Kapitulace ve Wormhoutu

Nejvýznamnějším úkolem, kterým byla během druhé světové války pověřena Čs. samostatná obrněná brigáda, se stalo obléhání více než desetitisícové německé posádky v severofrancouzském přístavu Dunkerque.

Do prostoru soustředění, který se nacházel zhruba třicet kilometrů západně od Dunkerque, dorazili naši vojáci 6. října 1944 po poledni. Hned následujícího dne jsme začali přebírat od britské 154. pěší brigády perimetr v okolí města.

Již 8. října 1944 došlo v odpoledních hodinách k první výměně dělostřeleckých salv. Krátce po půlnoci vyzkoušela německá pěchota prudkým výpadem odolnost předsunutého postavení dvou československých čet předzvědného oddílu. Byla však odražena prudkou palbou.

Velitel brigády generál Alois Liška ve snaze předejít německým aktivitám naplánoval na 28. října 1944 rozsáhlý útok. Našim vojáků se podařilo proniknout zhruba kilometr do německé obrany. Na bojišti zůstalo celkem sto mrtvých nepřátel. Dalších šest německých důstojníků a tři sta padesát vojáků bylo zajato. My jsme při tom měli ztráty relativně malé, jedenáct padlých a třicet šest raněných.

Druhý a poslední velký útok sedmiměsíčního obléhání zahájili českoslovenští vojáci 5. listopadu. Tentokrát ale byli Němci lépe připraveni. Postup útočících se zastavil daleko před stanoveným cílem. Přišli jsme o devět tanků, dvacet šest vojáků padlo, devět jich bylo nezvěstných a padesát šest raněných. V noci Němci opět obsadili obranné úseky zničené během útoku. Začalo se odpočítávat šest měsíců obléhání Dunkerque.

Německý velitel Dunkerque admirál Friedrich Frisius se nechtěl vzdát ani v okamžiku, kdy Berlín již dávno padl. Bezpodmínečnou kapitulaci nakonec podepsal na velitelství naší brigády 9. května 1945 krátce po deváté hodině ranní právě ve Worhmoutu.

Tags: arrasu základ, základ, československé, bitva, tvořili, francii, arrasu