INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY JSOU ZALOŽENY NA SCHOPNOSTI NAJÍT






INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY

INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY


Interpersonální vztahy jsou založeny na schopnosti najít, budovat a udržet, případně ukončit vztah adekvátně dle jeho potřeby.

Základními teoriemi pro vývoj interpersonálních vztahů je jednak Ericksonova teorie vývojových období (1. období bazální důvěra ve vztahu, 2. vytvoření autonomie, 3. iniciativa ve vytváření vztahu se světem se separací, jehož součástí je ambivalence) a teorie M. Mahlerové o ranných stádiích vývoje ega, kde po autistické a symbiotické fázi nastává separačně – individuační fáze, jejíž dobrý průběh se v pozdějším životě projevuje objektní stálostí.

Mezilidske vztahy jsou jednou z hodnot utvářejících náš život. Jde o dvojí sociální dovednost. Dokázat se prosadit, popřípadě ustoupit a dokázat přijímat, popřípadě korigovat jednání lidí ve svém okolí.


Sociální interakce - vzájemné působení lidí uvnitř sociální skupiny


Struktura vztahů uvnitř sociální skupiny

- pozice

- status

- společenská role


1. POZICE

- pozice je místo, které člověk zaujímá v rámci sociální skupiny a současně označuje i jeho společenskou funkci (pozice je např.: v rodině, v zaměstnání, v neformální skupině)

Pozice jedince ve skupině je určována:

a) stupněm přitažlivosti

1. populární osoby

2. oblíbené osoby (tuto osobu si vyberu)

3. akceptované osoby (má nějaké negativní vlastnosti ale beru ho)

4. trpěné osoby (mám proti němu výhrady ale do skupiny prostě patří)

5. osoby stojící mimo skupinu (z různých důvodů ale i z vlastní zkušenosti)

b) mírou osobní moci a prestiže

1. vůdcové (určují směr skupiny)

2. pomocníci (aktivní členové ve skupině – spolupracují s vůdcem)

3. podřízení členové (ochotně spolupracují, úkol splní dobře)

4. pasivní členové (nejsou ochotni něco udělat pro skupinu)

5. periferní členové (aktivity skupiny napadají)

c) podle způsobu prosazování se jednotlivce

1. přehlížené osoby (chtějí, neumějí, nezaujmou skupinu)

2. odmítané osoby (chtějí, nejsou žádoucí)

3. osamělé osoby (chtějí, neumějí a nejsou žádoucí)

4. izolované osoby (nechtějí, z nějakého důvodu nemohou)


2. STATUS

- trvalejší pozice, získává se podle vlastností člověka

1. vrozený (nemění se, pohlaví muž x žena)

2. získaný (dobrý sportovec, premiant třídy)

3. připsaný (je dán věkem a společensko-ekonomickou situací, mění se)


3. SPOLEČENSKÁ ROLE

- souhrn očekávání společnosti, jak se má člověk chovat v určité společenské pozici; role a pozice jsou spojené

- v každé společnosti a v každém společenském systému existují různá očekávání, jak se lidé budou chovat v pozicích

- vývojem společnosti se mění i společenská role (změna role zdravotní sestry, ženy v různých částech světa)

Setkáme s problémy:

  1. spojování rolí – syn, vnuk, bratr, švagr, zeť, otec, student …

  2. neslučitelnost rolí – 2 požadavky jsou neslučitelné (např.: učení X výlet s kamarády)


KOAKCE – v jednom pracovním kolektivu na sobě lidé nejsou závislí; neovlivňují práci druhých

KOEXISTENCE – existence lidí vedle sebe; nedochází k vzájemné komunikaci (např.: rodina – matka s otcem nemluví)

KOOPERACE – vzájemná spolupráce vąech členů; špatná práce ovlivní celý kolektiv

TOLERANCE – ohled na potřeby druhých lidí; tolerance jejich nedostatků a špatných vlastností

SOUTĚŽENÍ – jen do zdravé míry; motivuje lidi k lepším výkonům

RIVALITA – jeden chce zvítězit nad druhým; používají se nečestnosti (např.: pomluvy)

- u lidí, kteří mají podobné kvality ale nepřiměřené ambice; vystupňovaná soutěživost

ŠKÁDLENÍ – do jisté míry; interní vztahy – rodina, přátelé

IRONIZOVÁNÍ – zesměšňování, ponižování

RECIPROCITA – vzájemné vyhovění (když ty mě, tak já tobě)


Problematika konfliktu

Konflikt

= odvozeno od latinského slova = srážka, boj, spor

= bývá provázen negativním emočním produktem, ať už jde o strach a navenek se projevuje destrukčním chováním = agrese.


Sociální vnímání (percepce)

= vzájemné vnímání jedinců ve skupině

- je ovlivněno sociální zkušeností

- vnímání závisí na sociálních faktorech

- vyvíjí se během života dle možností sociálních podnětů


Sociální percepce je podmíněna:

Faktory zkreslující posuzování osobnosti

- laické (soudíme my sami)

- odborné (náplň práce psychologů)


CHYBY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ

1. hallo efekt – posuzování druhého člověka na základě prvního dojmu

2. logický omyl – do pozorování zahrnujeme pouze ty rysy, které souhlasí s našimi dojmy o dané osobě

3. efekt shovívavosti – člověk hodnotí pozitivně v očekávání, že ho pak lidé budou také kladně hodnotit

4. efekt recentnosti – nové informace mají větší účinek na vytváření dojmů než ty dřívější

5. mezipozorovatelský efekt – vyměňování informací mezi pozorovateli může ovlivnit vlastní dojem

6. efekt figury a pozadí – figura = ten člověk, pozadí = společnost, ve které se pohybuje

7. autoprojekce – přisuzování svých vlastností jinému člověku (kladné i záporné)

8. promítání citových stavů a vztahů – stavy – špatná nálada (nemoc) – jsme přísnější

- dobrá nálada – jsme tolerantnější

- vztahy – pozitivní x negativní



















SOCIOMETRIE

Sociometrie je jedna z metod sociální psychologie, která byla vyvinuta ve třicátých letech 20. stolení americkým profesionálním psychiatrem rakouského původu jménem Jacob Levi Moreno (je tvůrcem psychodramatu - hraní rolí). Tato metoda zjišťuje interpersonální emotivní vztahy uvnitř skupiny a výsledky sociometrického výzkumu lze využít ke zjištění sociálních konfliktů a napjatých interpersonálních vztahů, k identifikaci neformálního vedoucího skupiny, neformálního hierarchického pořadí pracovníků, či sociálně izolovaných jedinců ve skupině nebo i sociometrické kliky a v neposlední řadě i k získání informace ohledně přístupů členů skupiny ke svým povinnostem a ke kolektivní práci. Metoda sociometrie umožňuje vyjádřit interpersonální vztahy pomocí čísel, grafů a textu a tak získat cenné informace o stavu vzájemných subjektivních psychologických vztahů a vazeb ve skupině.


• metoda volby a odmítání (ano x ne)

• metoda popisu

• žebříčková komparace - každý člen skupiny seřadí ostatní členy dle kritérií, př. agrese, ….

• metoda sebesrovnávání - člen porovnává sebe s ostatními


Sociometrický výzkum probíhá následujícím způsobem:

  1. musí být vymezeny hranice skupiny, v níž se test provádí;

  2. počet výběrů, které má dotazovaná osoba k dispozici se doporučuje neomezený, ale v případě potřeby zjednodušení je možné využít i omezeného počtu výběrů;

  3. členové skupiny jsou požádání, aby vyplnili osobní (neanonymní) dotazník (v papírové nebo elektronické podobě);

  4. dotazovaní členové v dotazníku vyplní odpovědi na pevně stanovený počet otázek tak, že provedou výběr (případně odmítnutí) podle specifikovaného kritéria nebo myšlené aktivity a seřadili je podle intenzity;

  5. otázky musí být kladeny tak, aby jim všichni dotazovaní rozuměli, aby byly co nejkonkrétnější, a v žádném případě nesmí sugestivně vést k určité odpovědi;

  6. výběry mají být provedeny tak, aby ostatní členové skupiny o nich nevěděli;

  7. otázky jsou zpracovány odborníkem do grafické, matematické a textové podoby;


V

INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY JSOU ZALOŽENY NA SCHOPNOSTI NAJÍT

INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY JSOU ZALOŽENY NA SCHOPNOSTI NAJÍT

ýsledky sociometrického testu jsou vyjádřeny prostřednictvím SOCIOGRAMU, který může mít různé formy (hvězdicovitý, hierarchický, apod.) a skládá se z výsledků otázek kladených subjektům z konkrétní skupiny.

INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY JSOU ZALOŽENY NA SCHOPNOSTI NAJÍT






INTELIGENCE

= globální schopnost jedince účelně jednat, rozumně myslet a účinně se vypořádat se svým okolím; zahrnuje schopnost učit se ze zkušenosti a přizpůsobovat se okolí.

Pojem inteligence se tradičně obecně používá jako určitý ekvivalent "chytrosti", za inteligentního je považován člověk s vyššími rozumovými schopnostmi, s vyšším rozumovým potenciálem.


Měření inteligence pomocí testů poprvé použil francouzský psycholog Alfred Binet při vyšetřování duševně zaostalých dětí (1904). K tomu úkolu byl pověřen ministerstvem školství a jeho metoda měla odhalit děti, jejichž zařazení do normálního žákovského kolektivu mohlo činit potíže.

Vypracoval soubor 30 různě obtížných úloh zaměřených na měření schopnosti úsudku, porozumění a logického myšlení. Test nechal vyřešit určitému vzorku lidí a výsledky statisticky zpracoval. Vznikla tak stupnice, pomocí které měřil tzv. mentální věk. Německý psycholog Stern definoval inteligenční kvocient (IQ) jako poměr mentálního a fyzického věku:

IQ = 100 x mentální věk/fyzický věk


MODELY INTELIGENCE

Louis Thurstone – jádro inteligence tvoří sedm mentálních primárních schopností

  1. chápání slov

  2. slovní plynulost neboli pohotovost

  3. induktivní usuzování – testy analogie nebo číselné řady

  4. prostorová vizualizace

  5. početní faktor – počítání jedn.matematických úloh

  6. rychlost vnímání

Raymond Cattel – hierarchický model inteligence – 2 hlavní faktory

  1. tekutá (fluidní) inteligence – základní kapacita pro učení a řešení problémů je nezávislá na vzdělání; je biologicky podmíněná a má dědičný základ; převažuje do dospělosti a pak klesá

  2. krystalická inteligence – je podmíněna učením, výchovou, osobní stimulací; zvyšuje se až do stáří pokud se člověk vzdělává



TVOŘIVOST (kreativita)


= zvláštní komplex schopností; jejím projevem je nalézání správných, ale zároveň nových, originálních a užitečných řešení.

Jejím předpokladem je:

Tvořivost bývá některými psychology stavěna jako protiklad (komplemetární doplněk) inteligence. Podle myšlenky, že je-li podstatou inteligence schopnost přizpůsobit se okolí, je podstatou tvořivosti schopnost přizpůsobit okolí sobě. Jindy bývá včleněna mezi faktory inteligence, protože tvořivost bezprostředně souvisí se schopností divergentního (laterálního) myšlení.

Zajímavý je snad poznatek, že ne každý vysoce inteligentní člověk je vysoce tvůrčí, ale v zásadě každý vysoce tvůrčí člověk je intelektově vysoce nadaný.


Složky tvořivosti

a) imaginace – schopnost představit si různé děje a manipulovat s nimi

b) heuristická sl. – řešení problémů tvůrčím myšlením

c) schématická sl. – základní myšlenkové, logické operace

d) fluence – schopnost vyprodukovat mnoho nápadů

e) flexibilita - schopnost produkovat různorodá, ale i obsahově různá řešení

f) originalita – schopnost vytvářet neobvyklá řešení

g) senzitivita – citlivost na problémy, schopnost vidět možnosti zlepšení

h) redefinování – schopnost použít staré poznatky novým způsobem


Etapy tvořivého procesu

  1. přípravná fáze – definování problému a vyzkoušení obvyklých způsobů řešení

  2. inkubační fáze – na nevědomé úrovni probíhají procesy, které mohou přispět k řešení

  3. iluminační fáze – napadne nás řešení (AHA-EFEKT)

  4. ověřovací fáze – ověření možností realizace








UČENÍ

= výraz učení označuje z širšího hlediska osobní či zprostředkované osvojení elementárnějších i širších poznatků a úkonů směřujících k formování samostatné a kultivované osobnosti. V užším slova smyslu se učení definuje jen jako cílevědomé či řízené získávání vědomostí, dovedností a návyků.

Učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného.

Učení je:

Adaptace : aktivní - přizpůsobujeme SI okolí

pasivní - přizpůsobujeme SE okolí

Učení plní funkci přizpůsobování se organismu k prostředí a ke změnám tohoto prostředí, ve společnosti to znamená, že se jedinec přizpůsobuje společenským podmínkám a požadavkům.


Druhy učení:

  1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

  1. OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ

    1. pozitivní zpevnění – proces při němž určité chování vede k následku, který pravděpodobnost výskytu daného chování zvýší (odměna za žádoucí chování)

    2. negativní zpevnění – proces, při němž se pravděpodobnost určitého chování zvýší proto, že se daným chováním odstraní něco negativního

    3. pozitivní oslabení – proces, při němž se pravděpodobnost chování sníží, protože vedlo k něčemu nežádoucímu (chování, které vedlo k trestu)

    4. negativní oslabení - proces, při němž se pravděpodobnost chování sníží, protože nevede k očekávanému výsledku (dítě brečí, ale zmrzlinu nedostane)

  1. INSTRUMENTÁLNÍ PODMIŇOVÁNÍ

  1. UČENÍ VHLEDEM

  1. VERBÁLNÍ UČENÍ

  1. SOCIÁLNÍ UČENÍ


TRANSFER – přenos učení

  1. specifický – spočívá v použití výsledků naučených úloh v podobných situacích

  2. nespecifický – přenos pochopených vztahů a principů na mnohem méně podobné situace

INTERFERENCE – negativní transfer

- předchozí nezpevněné vědomosti narušují další učení se podobným vědomostem





Tags: interpersonální vztahy, vyjádřit interpersonální, interpersonální, vztahy, schopnosti, založeny, najít