VYSOKÁ ŠKOLA HUMANITÁRNĚEKONOMICKÁ V LODŽI SNY A

Spánek je základní biologickou potřebou člověka, je opakem bdění a přestože subjektivně jde o dobu klidu a odpočinku, pro naše tělo to platí jen částečně. Z hlediska nervové soustavy je spánek nikoli pasivním, nýbrž vysoce aktivním dějem. Je charakterizován minimálním výskytem pohybů těla, sníženou reaktivitou na zevní podněty, reverzibilitou (tj. přecházení k bdění) a střídáním spánkových epizod. Většina dospělých lidí spí 7-8 hodin denně s tím, že zde existují značné interindividuální rozdíly a za normální rozpětí se považuje cca 4-11 hodin.

Cyklus bdění a spánku

Regulace

Spánek je regulován několika mechanismy:

homeostaticky - závisí na předchozím spánku aktivitě
cirkadiánním rytmem - organizuje střídání spánku a bdění během 24 hodinových denních cyklů
ultradiánním rytmem - řídí přechody mezi NREM a REM spánkovou fází

CIRKADIÁNNÍ CYKLUS (rytmus) = rytmus aktivity a pasivity

k narušení tohoto rytmu spánku a bdění může vést rychlý přechod do jiného časového pásma, nebo práce na směny, což se projevuje pomalejším reakčním časem, zhoršenou schopností řešit problémy a slabší koncentrací pozornosti.

NREM a REM spánek

Rozlišují se dvě fáze spánku - NREM a REM (NREM = no rapid eye movements = spánek bez rychlých očních pohybů;REM = rapid eye movements = spánek doprovázený rychlými očními pohyby). Vždy jedna fáze NREM a jedna REM tvoří dohromady jeden spánkový cyklus. REM fáze v jednom cyklu probíhá zpočátku po dobu cca 5-12 min. K ránu se NREM spánek tává mělčím a zkracuje se;naopak se

prodlužují REM fáze.

NREM spánek vzniká sekrecí serotoninu, ukončení této fáze zabezpečují enzymy, které serotonin odbourávají.

NREM spánek je vývojově starší než REM;objevil se asi před 180 mil. lety kdy začal sloužit úspoře energie v klidové noční fázi dne. REM fáze přišla asi o 50 mil. let později. Svědčí o tom skutečnost, že REM spánek se nevyskytuje u obojživelníků, plazů a nejprimitivnějších savců.

Průběh spánku , spánková stádia

Aktivní bdělý stav je kortikálním elektroencefalogramem charakterizován frekvencí 16-25 Hz (beta vlny) a napětím 10-30µV.

Alfa vlny o frekvenci 8-12HZ (20-40µV) provázejí stav relaxované bdělosti, s rostoucí ospalostí se frekvence zpomaluje. Člověk bdí asi 5% doby spánku.

4 spánková stádia :

1. USÍNÁNÍ - přechodní období mezi bděním a spaním. Při probuzení v této fázi, jsou lidé přesvědčeni, že ještě nespali. Pravidelný ALFA RYTMUS postupně mizí. Na EEG s objevují nepravidelné vlny s nízkou amplitudou THETA VLNY. Celkový podíl na spánku asi 5%

2. LEHKÝ SPÁNEK - EEG obsahuje větší a pomalejší vlny přerušované tzv.spánkovými vřeténky, které tvoří shluk rychlých vln a K-komplexy což jsou velké, pomalé a ostré vlny. V této fázi dochází k výraznému snížení svalového napětí. Celkový podíl na spánku asi 50%

3. HLUBOKÝ SPÁNEK - objevují se DELTA VLNY- jsou indikátorem hlubokého spánku. Jsou to pomalé vlny s velkou amplitudou, které tvoří 20-50% EEG záznamu. Celkový podíl na spánku asi 5-10%

4. HLUBOKÝ SPÁNEK - převládají DELTA VLNY, pokračuje pokles srdeční a dechové frekvence, prohlubuje se svalová relaxace a chybí oční pohyby, nejvyšší práh probuzení. Celkový podíl na spánku asi 10-15%.

STADIUM 3 a 4 - tzv. pomalovlnný hluboký spánek

Pozn. autora : Hz udávají počet kmitů za vteřinu;vlna je krátkodobá změna napětí a amplituda je vzdálenost vrcholu vlny od základní osy. ( zjednodušeno)

Spánková a snová deprivace :

Hluboký non-REM-spánek slouží k odpočinku a obnově tělesných sil. Narušení REM-fáze prv. Negativně ovlivňuje především psychickou činnost. Potvrzují to experimenty se spánkovou deprivací.Při pokusech s kočkami a psy se ukázalo , že po 15-ti dnech nepřetržitého bdění zvířata hynula vyčerpáním.V pokusech s lidmi , kdy trvala spánk. Deprivace 50 hodin docházelo jen ke stavům nepozornosti nebo chybného vnímání. I když lidé nespali 100 hodin, byli lidé schopní provádět běžné životní úkony. Narušena byla koncentrace pozornosti.Novější průzkumy dokazují, že po delší spánkové deprivaci vznikají tzv. mikrospánky.

William Dement - pokusy se snovou deprivací. Po skončení pokusů se délka paradoxního spánku během jedné noci podstatně prodloužila, a to o 60 až 160% nad normální stav. Výsledek- člověk má potřebu „ dohnat“ či nahradit chybějící REM fázi, která mu byla narušována či zcela odebrána.Dement dospěl k závěru, že dlouhodobá snová deprivace může vést k vážným poruchám osobnosti

Proces snění a vznik snů

Snění je jedním z myšlenkových procesů během spánku; liší se od myšlení za bdělosti a je závislé na aktuálním stavu centrální nervové soustavy. Biologické sledování podstaty snění začalo v polovině 20. století objevením REM spánku. Podstata snů, jejich význam a mnohé patofyziologické souvislosti s rozličnými chorobami, které jsou sny provázeny, nebyly dosud zcela objasněny. Empirie a některé experimenty ukázaly, že existují souvislosti bdělé mentace (včetně prožitých událostí) a nálady s obsahem, charakterem a výskytem snů. Sny mohou také předcházet některé patologické události (prodromální sny – např. kardiální bolesti nebo vestibulární symptomatologie) – manifestují tak subklinické známky začínající choroby, která se zprvu projevuje během labilního řízení v REM spánku (5). Sny se vyskytují ve všech spánkových stadiích.

Lze rozlišit následující fyziologické stavy snění (1):

1. Hypnagogické snění. Při usínání (spánek 1NREM)dochází k deformaci vnímání a objevují se typicky jen obrazy, které nemají děj.

2. Hypnopompické snění. V momentě spontánního probuzení; je někdy nemožné je odlišit od snění při REM spánku, kterým se v této době spánek často zakončuje.

3. „Přemýšlivé“ snění. Objevuje se zejména při NREM spánku, hlavně ve stadiích 3 a 4 NREM. Osoba referuje myšlenky, které nemají halucinatorní obsah.

4. „Klasické“ snění. Intenzivní vizuální sny sledující nějaký děj nebo více dějů, objevují se v nich známé i neznámé osoby, jsou hodně emotivní, mají často sexuální obsah a často reverberují podobná témata. Objevují se převážně, nikoliv však výhradně, v REM spánku.

5. Lucidní sny. Sen probíhá při uvědomění si, že se jedná o sen. Snící někdy může svůj sen ovlivňovat. Vyskytují se převážně v REM spánku.

Změny emocí ve spánku se projevují nejen charakterem snů, ale také změnami autonomního řízení (např. srdeční frekvence, dýchání, kožní odpor). Původní představa, že většina emocí při snění je negativní, nebyla recentními pracemi potvrzena (2).

Kompenzační funkce snu

Sny podle Junga kompenzují náš vědomý postoj ke světu. Vytváří k němu jistou alternativu, která se snaží o rozšíření našeho vědomí, našich bdělých obzorů. Sen se tak stává nekonečným dialogem mezi vědomím a nevědomím. Kompenzace může být i zprávou pro bdělé já. Za ilustraci poslouží následující situace:

Člověk je velmi rozhněvaný na svého známého, ale jeho vztek rychle pomine. V noci se mu zdá sen, že se stále na dotyčného stále hněvá. Hněv ve snu vyjadřuje vědomím potlačenou složku hněvu, která je v člověku stále ještě přítomna a která byla vytěsněna do nevědomí.

Rozdílnost mezi pojetím snu u Freuda a Junga, tedy rozdíl mezi funkcí snu jako splněného přání a snu jako kompenzace bdělého života, dobře ilustrují sny alkoholiků a kuřáků. Pokud se alkoholik rozhodne přestat pít a kuřák přestat kouřit, pak se v jeho snech s největší pravděpodobností začnou objevovat chvíle, kdy si odpíraného nešvaru dopřává v míře vrchovaté. Podle Freuda je to známkou toho, že kuřák a alkoholik chtějí ve skrytu duše pokračovat ve své závislosti a proto si alespoň ve snu plní své tajné přání dál pít nebo kouřit. Jung pro změnu nabízí pozitivní řešení téže situace s tím, že snové kouření či pití představuje setkání se stínem, tedy se složkou naší bytosti, pro kterou již v bdělém životě není místo. Nejde tedy o splněné přání a o touhu pokračovat v nešvaru, ale o snahu vyrovnat se s vlastními stinnými stránkami tak, že jim poskytneme náš snový prostor k realizaci. Jungův postoj může snícího povzbuzovat a nabádat k překonávání nesnází tím, že si stinné stránky ve snu připustíme a snažíme se s nimi smířit a vyrovnat.

Poruchy spánku (patologie)

V současné době je známo přes 90 poruch spánku. 50% lidí některou z nich trpí občas a nebo v lehčí formě, kolem 13% lidí má vážný problém.

Dělení poruch:

1.Dyssomnie - dlouhodobé poruchy spánku - nedostat. množství a nebo kvalita spánku

- insomnie - nízká kvalita nebo množství sp.-potíže s usínáním, probouzením se
- hypersomnie - nadměrná ospalost přes den (za norm. porce předchozího spánku, né kvůli probdělé noci), dlouhé probouzení se
- porucha rytmu spánek-bdění - potřeba spánku v době, která výrazně neodpovídá normálním vžitým zvyklostem
- narkolepsie - spánkové ataky přes den, krátkodobé;někdy motorické obrny, kataplexie (výpadek svalového tonu), hypnagonické halucinace
- poruchy spojené s dýcháním - příliš mnoho apnoických (apnoe=krátkodobá zástava dechu) epizod, člověk o nich neví, pořád se v noci budí, ale neví o tom

2.Parasomnie - stavy porušeného vědomí, kde se kombinují jevy spánku a bdění

náměsíčnost - vstávání a chození (4 fáze NREM),následná amnézie
noční děsy - zážit. děsu a paniky,křik, vegetativní příznaky (4 fáze NREM)
noční můry - probouzení ze snu, úzkost, ohrožení, čl. si dobře pamatuje jeho obsah (REM)

Literatura : Plháková,A.: Učebnice obecné psychologie

Kubínová,J.: Skripta studenta UP Olomouc

Internet http://www.solen.cz/pdfs/neu/2002/03/07.pdf http://www.vykladsnu.cz/teorie/carl-gustav-jung-alchymie.htm

Sny a snění, cyklus bdění a spánku, průběh spánku, hypnagogické představy a teorie snění. Poruchy spánku a výklad snů.

Tags: lodži, humanitárněekonomická, vysoká, škola